Péče o zraněného v postapo době

My preppeři tvrdíme, že jsme připraveni na vše. Máme vybavené lekárničky, spousta z nás má různé TCCC/TECC kurzy. Některé prepperské komunity mají mezi sebou i lékaře, nezřídka chirurga, který by zraněné odoperoval(pokud by to zvládl v polních podmínkách a pacient by přežil). Ale zamyslel se někdo nad tim, jak by v takovém (postapo) prostředí probíhala následná péče o zraněného?

Co vlastně znamená péče o zraněného? V moderním ošetřovatelství to znamená poskytování základní ošetřovatelské péče, péče o ránu, tišení bolesti a případná monitorace na odděleních intenzivní péče. Pojďme se zamyslet nad tím, jak by se toto provádělo v nouzových podmínkách.

Ošetřovatelství v omezených podmínkách

Moderní ošetřovatelskou péči zavedla Florence Nightingalová v druhé půlce 19. století (v Krymské válce). S trochou fantazie si troufám říct, že v kolem roku 1865 byly dost podobné podmínky, jako budou v postapo době. To znamená, že musíme zapomenout na modernosti typu jednorázové pomůcky či různé přípravky.

Ošetřovatelská péče zahrnuje hygienu pacienta – myslím, že pacienta pravidelně nebude problém mýt – teplá voda bude vždy, zásoby mýdla ještě pár let vydrží, a pak věřím, že se budou vyrábět mycí prostředky z rostlin obsahující saponiny. No, a ručníky a žínky se místo praní budou vyvářet, jako naše matky vyvářely plíny.

Další podstatnou složkou péče je výživa. Jak všichni víme, ta se skládá z cukrů, tuků a bílkovin (tvořených aminokyselinami). Pro regeneraci zraněného organismu jsou potřeba zejména bílkoviny jako materiál pro reparaci tkání, případně cukry jako složka energie. V postapo době budou nejspíš komunity lidí jak pěstovat ovoce a zeleninu, tak chodit na lov (a bude co lovit). Základem výživy nemocnýc tak bude masový vývar, který se dá celkem snadno pozřít a dodá zraněnému či nemocnému organismu potřebné látky, případně ovoce jako zdroj cukrů a vitamínů.

Trocha postapokalyptické chirurgie

Co se týče péče o ránu, základem jsou pravidelné převazy, desinfekce a čištení rány. Stejně jako u hygieny, nebude problém se samotnými převazy, jen nebudeme mít jednorázové pomůcky a tak se budou obvazy používat po vyprání a vyvaření znovu. Převazová péče tak nebude problém.

Horší je to s desinfekcí rány. Dnes k ošetření pooperačních ran používáme různé Cutasepty či tampony namočené v Betadinu. Poté, co dojdou zásoby těchto prostředků, musíme se vrátit ke staré, osvědčené metodě – alkoholu. Desinfekci jsme schopni zajistit již 40% alkoholem. Vzhledem k tomu, že lidi bez alkoholu být nemůžou, určitě se bude pálit i v nouzových podmínkách. Někdo by mohl namítnout, že hrozí to, že se místo alkoholu vyrobí metanol – ten je však nebezpečný pouze pouze po metabolizaci v játrech (kde se mění na nebezpečnou kyselinu mravenčí). Takže pokud by se k desinfekci použil alkohol s podílem methanolu, nedošlo by k ohrožení pacienta.

Navíc, např. američtí vojenští chirurgové rány nedesinfikují, ale pouze vypláchnou fázákem a sešijí (jak si můžete přečíst v rozhovoru s českou vojenskou záchranářkou). Otázka teda je, jestli má desinfekce vlastně vůbec význam.

Stejně jako na interní nemoci – i v „postapo chirurgii“ najdou své místo bylinky – např jítrocel či heřmánek, ze kterých se budou dělat odvary, do kterých se budou máčet obvazy pro obklad ran.

Další složkou ošetřovatelské péče je tišení bolesti. Za těchto nouzových podmínek (poté, co dojdou léky) se budeme muset vrátit opět – k alkoholu. Další potenciální možné analgetikum je využití makovic k tvorbě jakéhosi „opiátového roztoku či odvaru“ tišícího bolest.

Improvizované sledování pacienta

Nezbytné je sledování stavu pacienta. Dneska máme monitory, základem všeho je však klasické fyzikální vyšetření – poslech, pohled, pohmat a poklep. Tlakoměry a fonendoskopy se mezi námi najdou, stejně jako teploměry – toto ke sledování stavu pacienta bude muset stačit.

Nejdůležitější bude sledování  samotné rány při převazech, teploty pacienta (či kůže v okolí rány) stejně jako barvy kůže, ze které můžeme usoudit na potenciální infekci v ráně, a tu následně znovu otevřít a vyčistit (alkoholem).

Dovedu si představit i jakousi „primitivní mikrobiologii“ na úrovní 19 století – pozorování bakterií ve světelných mikroskopech(v těch co zlstanou nebo vyorbíme jednošší nové) a tvorbě jakýchsi improvizovaných antibiotik z plísní (už naše prababičky věděli o prospěšnosti plísní a dávali dětem kouky plesnivého chleba).

Jak je vidět, i s minimem vybavení a prostředků dokáže zajistit vzdělaný zdravotník poměrne slušnou péči o zraněnho člověka.

 

Sdílejte

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

one × one =