Rozmohl se nám tady takový nešvar…

V poslední době mám sociální sítě plný příspěvkama v různách tacticool/edc skupinách, kde si navzájem všichni ukazujou lékarničky. Na tom by nebylo nic špatnýho, kdyby se tam neobjevovaly věcí, který laikům do ruky nepatří. Možná i to by se dalo skousnout, kdyby nebylo zarputilosti vlastníků, s jakou tohle profi vybavení obhajují. A co to je za vybavení že mě to donutilo napsat článek? Punkční jehly na pneumotorax, různé pomůcky na zajištění dýchacích cest a možná ještě pár drobností, ale to první mě irituje asi nejvíc. Chápu vlastníky těhle jehel, ale pojďme si říct, proč je to blbost. A kde je vlastně příčina toho nešvaru? Podle mě ve dvou magických zkratkách – TCCC a CLS.

TCCC vs TECC

TCCC (Tactical Combat Casualty Care) je systém, který vznikl v poslední dekádě 20. století a vychází z ATLS (Advanced Trauma Life Support) americké College of Surgeons, oprotí které obsahuje některé úpravy a specifika pro bojové prostředí, jako např. nedostupnost další zdravotnické pomoci, specifická zranění či nedostatek materiálního vybavení., a je upraven i pro použití laiky (vojáci nezdravotníci) a proškolenými laiky (vojáci nezdravotníci s kurzem CLS).

Protože TCCC obsahovala účinné algoritmy a postupy jak vyřešit v terénu závažné zranění, začalo se přemýšlet o tom jak využít těchto výhod v civilním prostředí nezdravotnickým personálem, jako např. Law Enforcement (policie, celní správa, justiční stráž…) či First Respondery (nezdravotník proškolený k poskytování neodkladné první pomoci). Protože je rozdíl mezi vesnicí v Afghanistánu a zraněným na ulici ve Washingtonu (i když, zranění můžou být stejná), definováním a zapracováním těchto odlišností vzniklo civilní TECC (Tactical Emergency Casualty Care).

Jaký je mezi nimi rozdíl? Dovolím si citovat nejdůležitejší body přímo ze stránek Commitnent of TECC:

  • Federal and civilian medical responders must practice under State and local scope of practice and protocols, and are subject to both negligence and liability that the military provider is not.
  • Most civilian cities have multiple definitive medical facilities, many with Level 1 Trauma centers, within short distance.
  • Ground and air medical assets are readily available in most civilian and federal settings.
  • The TCCC combatant population is relatively healthy and physically fit without the high incidence of chronic medical illness that exists in the civilian population.

Co to znamená tedy pro nás?

  • TCCC je určeno pro bojovou zónu bez pravidel. Naproti tomu, v civilním prostředí všichni „zdravotničtí poskytovatelé“;  ať už civilní nebo bezpečnostní musí dodržovat zákony a kompetence a mají zodpovědnost (oproti legislativě) kterou voják v poli nemá.
  • Většina civilních lokalit (měst) má dostupné zdravotnické zařízení s traumacentry v krátké vzdálenosti, to znamená, že není nutné pacienta stabilizovat pro delší transport k definitivnímu ošetření.
  • Pozemní a letecké posádky zdravotnické služby jsou dostupné v krátkém čase. To znamená, že oproti bojovým podmínkám převezmou pacienta v tak krátké lhůtě, že není potřeba řešit další body z TCCC, jako např. tekutinovou resuscitaci či řešení tenzního pneumotoraxu. Než dojedou, je akorát čas vyřešit masivní krvácení, tj. naložit turniket / tlakový obvaz, zajistit dýchací cesty záklonem hlavy a čekat na příjezd složek, které případnou další stabilizaci pacienta provedou.
  • Systém TCCC počítá se zdravými pacienty. Některé postupy tak mohou být kontraindikovány chronickými onemocněními, kterými trpí část civilní populace.

CLS

CLS (Combat LifeSaver) je označení nezdravotnického vojáka, který prošel dvoutýdenním armádním CLS kurzem zaměřeným na poskytování první pomoci v poli vycházejícím z doktríny TCCC. CLS kurz pořádají i výcvikové firmy z privátního sektoru, většinou s vojenskými instruktory (HardTask, Elite Lhenice). Zúčastňují se ho jak profesionálové (vojáci, policisté), tak naprostí civilisté (střelci apod). Takový kurz je fajn, sám jsem ho kdysi u Jardy Duchoně (jeden z nejlepších CLS instruktorů) absolvoval. Je nutné si ale uvědomit body zmíněné v předchozím odstavci, tj. rozdíly mezi civilním a bojovým prostředím.

Většina firem má kurzy rozdělené do dvou úrovní – basic a advanced.  Pro většinu osob je basic plně dostačující, učí se zde zvládnout masivní krvácení, frekventant se tak učí s turnikety a tlakovými obvazy, a obecně vůbec přístup k pacientovi. to je část, kterou má TECC i TCCC společnou.

CLS Advanced obsahuje ty věci z TCCC, které za nás v civilním prostředí řeší už záchranná služba – např. zmiňovanou tekutinovou resuscitaci, zajíštění dýchacích cest včetně chirurgického přístupu nebo punkční řešení tenzního pneumotoraxu atd. CLS Advanced je vhodné pro vojáky odjíždějící na zahraniční mise, cestovatelé do extrémních podmínek s nedostupností okamžité zdravotnické pomoci (malou jachtou přes atlantik nebo expedice do Himalájí nebo do Amazonie). Pro civilní použití je naprosto nepořebná, už jen z důvodů, že frekventantni se učí jednotlivé postupy bez nějaké preklinické návaznosti – nemají znalosti anatomie, fyziologie a patofyziologie, nejsou schopni tak domyslet důsledky / rozpoznat kontraindikace apod.

Další nezbytný fakt je, že česká legislativa nezná pojem CLS. Z hlediska zákona jste buď zdravotnící (kterými se stanete po absolvování sekundárního či terciálního zdravotnického vzdělání) nebo laik, a to nezávisle na kurzech, co máte. Laikem jsou tak i zdravotníci zotavovacích akcí, instruktoři první pomoci či zmiňovaní CLS.

Co teda můžu?

Pro inspiraci jak si poskládat TECC lékarničku se podívejte do mého staršího článku. Věci k zastavení masivního krvácení jako turnikety (CAT, SOFT-T) či tlakové obvazy (Izraeli, Olaes) jsou naprosto ok i z pohledu použití v civilním prostředí ČR. Co se týče hemostatik, ty jsou na hraně, já se přikláním k jejich použití v civilní sféře. Ani odborníci nemají jasno, ale také se přiklánějí spíše k jejich použití v rámci civilního prostředí. Co se týče pomůcek k zajištění dýchacích cest, laik (včetně proškoleného laika) by si měl vystačit s prostým záklonem hlavy. Některé kurzy, jako např. plavčický kurz učí použití ústních a nosních vzduchovodů, což dle mého je věc na hraně TECC a legálnosti použití. Mají nesporné výhody, ale je tam hodně kontraindikací, které laik nezná a neodhalí. Další pomůcky, jako laryngeální maska či tubus jsou pro laika naprosté tabu.

V úvodu zmiňované výkony, jako punkce tenzního pneumotoraxu či chirurgické zajištění dýchacích cest jsou výkony, do nichž se ani vystudovaní odbornící v terénu nehrnou. K jejcih zvládnutí je potřeba znát nejen spoustu teorie, ale zvládnout i praktický nácvik na modelech, na kadaverech či pod odborným dohledem/vedením na pacientech a ten pak v pravidelných intervalech opakovat. Tak nechápu, kde se ta odvaha v laicích, co si to na kurzu jednou dvakrát zkusili na modelu bere….

Sdílejte

2 thoughts on “Rozmohl se nám tady takový nešvar…”

  1. Dobrý den,
    právě jsem objevil tyhle stránky a se zájmem je začal studovat. Zaujala mě kontroverze kolem jehly na tenzní pneumotorax. Zatím jsem se setkal pouze s názory, že smrt hrozí během minut nebo dokonce, že je lepší jej provést preventivně byť při podezření. Tady poprvé čtu, že ani odborníci se do něj v terénu nehrnou. To je radikální rozpor, odkud pramení? Jsou k dispozici nějaké statistiky? Čili i záchranář v terénu při rozpoznání tenzního pneumotoraxu se většinou rozhodne nezasahovat a přečkat až do nemocnice? Zajímají mě hlavně střelná poranění. Jaká jsou rizika při laickém zavedení? Možná by to vydalo dokonce na krátký článek, protože poptávka by asi byla.

    Děkuji

    1. Ano, smrt hrozí během několika minut, ale ta kontroverze pramení z civilizace (konkrétně ČR) vs. „venku“ – bojové podmínky, které jsou nesrovnatelné. Tenzní pneumotorax se vyvíjí nějakou chvilku (byť krátkou, ale není to záležitost vteřin), a při dojezdových dobách ZZS (ze zákona 20 minut, reálně výrazně méně) bude mít zachránce pravděpodobně spoustu práce (obzvlášť u střelného poranění) než přijede záchranná služba, a tenzní pneumotorax se plně rozvine až když přijede ZZS. Navíc na střelné poranění by byla kromě RZP vyslán pravděpodobně i lékař v režimu RV, takže tady (pokud by se dělala punkce, nebo lépe hrudní drenáž) by výkon provedl lékař.
      Komplikace může být třeba nesprávné zavedení – ne dost hluboko, poranění důležitých struktur – cév a nervů (proto se zavádí horní okraj dolního žebra, protože na dolním okraji žeber vedou tyto struktury), nebo třeba vyrobení pneumotoraxu tam kde vůbec není.
      Punkce hrudníku má význam tam, kde se do pár minut nedostane péče odborníků a do dalších pár (desítek) minut finálního ošetření v traumacentru, tzn. bojové podmínky, odlehlá místa – divočina, hory, apod. Např. v Praze do dojezdu ZZS bude zachránce rád, když zastaví krvácení…
      Doufám, že jsem nějak ve zkratce odpověděl na všechny otázky 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

3 × two =