František Kotleta – Poločas Rozpadu

Po brakově – oddechovém Spadu jsem se docela těšil na druhý díl – Poločas rozpadu. Nedávno jsem ho dočetl, a zklamal mě. Možná to bylo tím, že jsem ho začal číst hned po Metru (takže vyniknul kontrast mezi vážností Glukhovskyho a brakovostí Kotlety), možná to bylo tím, že to bylo slabé. A jaké to teda bylo? Míň postapa, víc Kotlety.

Dmitry Glukhovsky – Metro 2033

Tak jsem přečetl kultovní postnukleární postapo Metro 2033 ruského autora Dmitryje Glukhovského. A od prvních pár stránek mě to vtáhlo do děje. Až moc. Možná to bylo tím, že si pamatuju, kdy pražským podzemím jezdily sovětské mašiny s logem v azbuce, možná proto, že mě jako malého kluka máma jakožto zaměstnanec metra párkrát vzala sebou do depa (doteď si pamatuju ten vlhký vzduch plný technických pachů, dlouhé prázdné chodby s průvanem osvětlené sporadicky poblikávající žárovkou a taky ty obrovský těžký dveře oddělující prostory smíchovského depa od povrchu). A nebo je to tím, že Rusové prostě postapo umějí (Tarkovského Stalkera a jeho následovníka Lopušanskiho s Dopisy mrtvého muže nejspíš nic nepřekoná).