Bojím se že udělám chybu…

Každý má ve své práci zodpovědnost – někdo jen za majetek, peníze, výkon, podřízené. Jsou ale profese, kde je zodpovědnost hlavně za životy a zdraví těch ostatních. Největší odpovědnost za životy máme my, zdravotníci. A protože jsme lidi z masa a kostí (i když, pro někoho jsme andělé nebo supermani 🙂 ), děláme chyby. Od těch „neškodných“, na které se zapomene nebo jsou úsměvné až po chyby s fatálními následky.  Ten druhý typ většinou řádně rozpitvají média a následně laická veřejnost.

Co se učí zdravotnický záchranář?

Občas si ve zpravodajství můžete přečíst zprávu typu „přijela posádka bez lékaře, pouze se záchranářem“ nebo „sanitky jezdí bez lékařů“.  Manželky kamarádka se mě ptala „a co se v té škole vlastně učíte? Vždyť jen přijedete, dáte kapačku a naložíte a odvezete do nemocnice“. Jsou tedy záchranáři taxikáři v červeném, nebo co se vlastně učí ve škole?

Co je nejtěžší na práci zdravotníka

Jednou se mě takhle v hospodě zeptal šéf „Jak snášíš ty díry do lidí, na sále to že je člověk otevřenej a tak?“ Operační rány, drény, dekubity, amputované končetiny, prosakující obvazy, znečištěný plíny. Jasně, neni to příjemnej pohled, ale paradoxně je to to jediné, co zatím na praxi psychicky zvladám.

První školní praxe – co mi dala, co mi vzala

Na svoji první praxi v nemocnici na konci prváku jsem šel lehce s obavama. Vybral jsem si chirurgickou kliniku – myslel jsem si, že to nebude tak psychicky náročné napoprvé, jako by byla interna. A jak svoje první „poloprofesionální“  působení  hodnotím? Po odborné stránce velký přínos, po osobní kombinace dobrého pocitu, pár smutných vzpomínek a rozbití několika iluzí.

Proč chci být záchranář

Za pár měsíců to bude 12 let, co mě živí IT. Weby, programování, PHP, Linux. Chtěl jsem to dělat odmalička, kariéra v plném proudu – přesto chci jít z IT pryč. Šel jsem znova studovat – dálkově VOŠ, obor zdravotnický záchranář. Proč vlastně chci být záchranářem? Tuhle otázku slýchám od kamarádů i personalistů; všem odpovídám stejně: důvodů je několik…