Péče o zraněného v postapo době

My preppeři tvrdíme, že jsme připraveni na vše. Máme vybavené lekárničky, spousta z nás má různé TCCC/TECC kurzy. Některé prepperské komunity mají mezi sebou i lékaře, nezřídka chirurga, který by zraněné odoperoval(pokud by to zvládl v polních podmínkách a pacient by přežil). Ale zamyslel se někdo nad tim, jak by v takovém (postapo) prostředí probíhala následná péče o zraněného?

František Kotleta – Poločas Rozpadu

Po brakově – oddechovém Spadu jsem se docela těšil na druhý díl – Poločas rozpadu. Nedávno jsem ho dočetl, a zklamal mě. Možná to bylo tím, že jsem ho začal číst hned po Metru (takže vyniknul kontrast mezi vážností Glukhovskyho a brakovostí Kotlety), možná to bylo tím, že to bylo slabé. A jaké to teda bylo? Míň postapa, víc Kotlety.

Dmitry Glukhovsky – Metro 2033

Tak jsem přečetl kultovní postnukleární postapo Metro 2033 ruského autora Dmitryje Glukhovského. A od prvních pár stránek mě to vtáhlo do děje. Až moc. Možná to bylo tím, že si pamatuju, kdy pražským podzemím jezdily sovětské mašiny s logem v azbuce, možná proto, že mě jako malého kluka máma jakožto zaměstnanec metra párkrát vzala sebou do depa (doteď si pamatuju ten vlhký vzduch plný technických pachů, dlouhé prázdné chodby s průvanem osvětlené sporadicky poblikávající žárovkou a taky ty obrovský těžký dveře oddělující prostory smíchovského depa od povrchu). A nebo je to tím, že Rusové prostě postapo umějí (Tarkovského Stalkera a jeho následovníka Lopušanskiho s Dopisy mrtvého muže nejspíš nic nepřekoná).

Postapo a čas – prepper a hodinky?

Čas – v dnešní době si ho všichni uvědomujeme. Ale jaký bude mít čas význam v postapo době, v době, kdy nebudeme spěchat „na čas“ do práce, ale naší jedinou starostí bude obstarat jídlo a přežít? Všichni preppeři v diskuzích řeší témata jako nože, pěstování potravin či budování úkrytu. Ale zamyslel se někdo nad tím, jaké jsou ideální hodinky pro preppera?